Navigace

Obsah

Kostel

Nejcennější stavbou, díky níž je Grunta v celém okolí známa, je chrám Nanebevzetí Panny Marie.

Chrám je hodnotný svou výstavností, bohatým secesním interiérem a výmalbou. Velmi citlivě je zasazen do přírodní scenerie, viditelný zdaleka jako krajinná dominanta. Kostel s farou, zahradou a dvorem byly zaplaceny z vlastního fondu farnosti, tzv. záduší. Tato nadace vznikla v minulých dobách z dobročinných odkazů, darů a společných sbírek, nikdy nezbankrotovala a nebyla zcizena, až po roce 1949 byla znehodnocena.

Chrám je hodnotný svou výstavností, bohatým secesním interiérem a výmalbou. Velmi citlivě je zasazen do přírodní scenerie, viditelný zdaleka jako krajinná dominanta. Kostel s farou, zahradou a dvorem byly zaplaceny z vlastního fondu farnosti, tzv. záduší. Tato nadace vznikla v minulých dobách z dobročinných odkazů, darů a společných sbírek, nikdy nezbankrotovala a nebyla zcizena, až po roce 1949 byla znehodnocena.

 

Současný kostel je již několikátou sakrální stavbou v obci. Již r. 1305 se v nejstarším záznamu o Gruntě dozvídáme o existenci kostela Panny Marie v obci.  Tento kostel stojí pod patronací kouřimských arcijáhnů a patří do čáslavského děkanátu pražského biskupství. V pol. 14. stol. je kostel sešlý a kutnohorští měšťané Frydman a Benišlín rozmnožují nadání kostela. 1367 je péčí kutnohorských Horníků zbudován krásný prostorný kostel, o němž víme, že „byl vysoký a v gotickém slohu vystavěný“. Do r. 1384 je uváděn jako kostel farní s vlastním plebánem /knězem/ a farním dvorcem. Některé duchovní známe dokonce jménem. Později je jako filiální kostel spravován z Kutné Hory. V renezanci byli patrony chrámu vladykové Libeničtí z Vrchovišť /náhrobní kameny v dnešní předsíni/. O vybavení a majetku kostela jsou zápisy např. z r. 1505 a 1651. V těžké pobělohorské době zde slouží kutnohorští jezuité – nositelé vzdělanosti a vlastenectví. Od roku 1762 se kostel stává filiálním ke Kaňku, odkud docházejí kněží. Ačkoli měl kostel bohaté „záduší“ /svůj fond/ - nebyl opravován, značně zchátral a musel být odbourán. 1815-1818 byl přeměněn na nepatrný kostelík se sakristií a původní věží /dochována fotografie a obrázky v Pamětní knize/. Od poloviny 19. stol. podepisují obyvatelé Grunty, Čertovky, Dolan, Hořan a Libenic žádosti o stavbu nového kostela, vlastního faráře a samostatnou farnost. Velkou zásluhu o vyřešení záležitosti má někdejší královéhradecký biskup E. Brynych. Od 1. srpna 1900 se stává kostel v Gruntě opět farním. Prvním farářem je Jan Záruba z Modletína u Chotěboře, nejdříve bydlí v podnájmu v č.22 u Josefa Ledra. Jmění kostela bylo vysoké – kolem 250 tisíc rakouských zlatých /1zl.=2Kč/. Během roku byla vystavěna novorenezanční fara, později hospodářské budovy se zahradou.

  

   Původní kostel byl zasvěcen Navštívení Panny Marie – tento svátek byl vždy slaven první červencovou neděli. Až do poč. 50. let 20. stol. se dochovala tradice mariánské pouti s průvodem poutníků z Kaňku, dříve také ze Starého Kolína. Červencová pouť byla spojena s lidovou zábavou, hudbou a setkáním přátel a příbuzných.

 

 

Hrubá stavba nynějšího kostela proběhla v letech 1905-1908 podle návrhu RudolfaJaroslava Vomáčkových /otec a syn/ z Prahy. Stavba je z hořického pískovce a je koncipována jako pseudorománská bazilika. Překvapuje svými mohutnými rozměry, a to byla realizována ta „skromnější“ druhá varianta. Velmi cenné jsou secesní malby akademických manželů F. a M. Urbanových /inspirováni stylem Alfonse Muchy/ a barevné okenní vitráže. Jedno okno věnoval Jan Kubelík, tehdejší majitel býchorského zámku a kolínského zbytkového panství, na kterého přechází automaticky právo patronátní všech farností daného území. V případě grunteckého kostela nemusel, kromě daru okna, nikdy přispívat. Interiér chrámu navrhovali Josef KastnerKamil Hilbert, významní umělci tehdejší doby, spolupracovali např. při dostavbě chrámu sv. Víta v Praze či sv. Barbory v Kutné Hoře. Jako kamenický učeň zde pracoval pozdější prezident Antonín Zápotocký. Varhany byly pořízeny firmou Mölzer v Kutné Hoře. V severní věži se nachází velmi starobylý zvon z 2. pol. 15. stol. se staročeským nápisem, snad byl vytvořen kutnohorským zvonařem Ondřejem Ptáčkem. O tomto zvonu se dochovala zajímavá pověst. V předsíni chrámu jsou umístěny tři renezanční náhrobní kameny Pánů z Libenic, byly sem přemístěny z předešlého kostela. Cenností kostelního zařízení byla památka na sv. Prokopa – rodáka tohoto kraje, zakladatele sázavského kláštera a českého zemského patrona – relikvie /miniaturní úlomky z lebeční kosti/. Bohužel vše bylo v posledních letech společně s veškerým předmětným mobiliářem nenávratně zcizeno. Kostel byl slavnostně otevřen královéhradeckým biskupem J. Doubravou 24. května 1914, několik týdnů před vypuknutím 1. světové války.

 

Obvod grunteckého kostela tvoří obce Čertovka, Dolany, Hořany, Grunta a Libenice, od roku 2007 je součástí farnosti Kutná Hora – město, s farním kostelem sv. Jakuba, spravován P. Janem Uhlířem. Chrám je pravidelně otvírán k nedělním a svátečním bohoslužbám, křtům, svatbám, častým koncertům a různým dalším setkáním, navštěvován turisty z domova i zahraničí.

 

Bližší informace na www.khfarnost.cz a Obecním úřadě Grunta.

 

Zpracoval Mgr. Lubomír Krátký